Rok 2020 je zatím naprosto cokoliv, jenom ne rokem standardním. Je kvůli němu navíc již naprosto nemožné se domnívat, že nové desetiletí bude prosto velkých a zásadních výzev. Problém bude naopak představovat fakt, že jich budeme mít více najednou. Tyto výzvy nelze řešit odděleně a je nutno je řešit nyní. Proto mě vždycky zaráží, když slyším, že se musíme co nejdříve vrátit do normálu. Smutných faktem totiž je, že tento pomyslný “normál“ vedl ke vzniku těchto výzev a říkám si tedy, jestli není na pořadu dne mluvit o tom, jak by měl post-pandemický svět vypadat.

Musíme především přestat hledat viníky, zvláště podle hesla: Odměnit nezúčastněné a potrestat ty, kdo si to nezaslouží. Ovšem ti, kdo vedli týmy v krajské kampani by měli, po skutečné analýze subjektivních příčin, odejít. Hlavně pak musíme opustit představu, že změna ve vedení strany přinese něco nového a převratného.

Náš úkol je mnohem obtížnější. V první řadě se musíme zbavit stereotypů v práci. Ano, vždycky jsme to tak dělali a ono to fungovalo a naši členové byli většinou spokojeni – mítinky, tradiční krajské akce a sem tam nějaká ta beseda. Tím oslovujeme jen své členy a pár sympatizantů. Jak řídnou naše řady, řídne i naše podpora ve veřejnosti.

Oblast školství a sportu v Královéhradeckém kraji převzal po M. Berdychové nový, tentokrát »pirátský« radní Arnošt Štěpánek. Kvůli povolebním koaličním »obchodům« a zřejmě i kvůli nevelké úspěšnosti, nepokračuje ve své práci bývalá radní za Východočechy. Přesedlala na sociální oblast a k tomu bude vést také kulturu a cestovní ruch. Nováček A. Štěpánek sice vystudoval hradeckou pedagogickou fakultu, ale věnoval se reklamě a marketingu. Pracoval jako šéf prodeje po internetu, podnikal v internetových projektech a radil firmám s marketingem. Posledních deset let se věnoval koučingu. Teď bude »koučovat« krajské školství. Chlubí se, že za Pirátskou stranu zasedá v parlamentních komisích, kde se diskutuje o změnách ve školství. Údajně zde prosazuje »revizi kurikulárních dokumentů s ohledem na budování kompetencí pro 21. století«.
Co tím pan náměstek myslí? *

Nemocnice nyní s obrovským úsilím čelí druhé vlně koronavirové nákazy. Přibývá pacientů s těžkým průběhem nemoci a bohužel i úmrtí. Tím ubývá i kapacit volných lůžek s kyslíkem a mimotělním oběhem. V některých regionech již hlásí stop stav. Zastavila se zbytná péče, což ohrožuje zdraví a životy »necovidových« pacientů. Narůstá ale také počet nakažených lékařů a sester. Většina nemocnic přitom již před vypuknutím pandemie trpěla nedostatkem lékařského i nelékařského personálu. Přesto na jaře zvládly první vlnu na jedničku, a to přesto, že se často potýkaly s nedostatkem ochranných zdravotnických prostředků. Kromě obrovské vlny solidarity celá země po zásluze děkovala, tleskala a zněly zvony.

Celosvětová pandemie a její mediální obraz odhalila obrovské trhliny v naší společnosti. Zatímco ještě na jaře všichni mluvili o tom, jak budeme táhnout společně za jeden provaz, šili jsme roušky a »byli jsme v tom společně«, nyní jsou sociální sítě plné nenávistných komentářů, které občany rozdělují na několik »nesmiřitelných« táborů. Namísto »boje s koronavirem« hledáme viníka, na kterého bychom hodili všechny problémy tohoto světa. Namísto boje s virem se vede válka dezinformací, které se na nás sypou ze všech stran, a je velmi těžké jim nepodlehnout. Média jsou plná negativních zpráv o počtu nakažených, počtu obětí a o kolabujícím zdravotnictví. Dříve většina z nás podobné zprávy vyhledávala a radovala se, že české zdravotnictví zvládá. Teď se nás však tyto mediální výstupy přímo týkají. Žijeme v době pandemie, která sužuje celý svět, ale žel také v době plné nenávisti a agrese. Lidé propadají panice, jsou naštvaní především na omezující opatření, na roušky, prostě na všechno včetně vlády a svého okolí…