To, co se v poslední době děje kolem tří pražských starostů, je podle mne učebnicovou ukázkou, jak smyšlenou zprávou lze docílit »kýženého výsledku«. Ricin, jak známo, se nechá lehce vyrobit i u nás. Kýmkoli, kdo trochu ovládá chemii a vyzná se v přírodních látkách. Co z toho vyplývá? Že žádný ruský diplomat by ho nemusel sem z Ruska vozit. Bylo by to zbytečné. Těch podivností, které se objevily ve spojitosti s »akcí ricin«, je však víc. Zopakujme si je. Tak především...

Pět žen z okresu Hradec Králové, členky KSČM, LKŽ i Česko-ruské společnosti, uctilo památku obětí posledních válečných dní při osvobozování východních Čech před 75 lety.

Víme, že jsme tu díky tisícům, ba milionům, zmařených životů ve druhé světové válce. Zejména obětí vojáků Rudé armády v prostoru východních Čech. Tolik krve a bolesti... NEZAPOMENEME! Alespoň v Evropě jsme zažili 75 let míru, na světě se přesto dále válčí v lokálních konfliktech. 

Na Královéhradecku jsme uctili památku rudoarmějců, partyzánů i utrápených lidí v pochodech smrti. Ve fotografiích máme zachyceno několik míst.

 Komunisté a zástupci ČSBS, předseda Petr Groh a Patrik Dušek, položili květiny k památníku rudoarmějců na Lesním hřbitově v Malšovicích. Za OV KSČM HK položila květiny krajská i městská zastupitelka Táňa Šormová a městský zastupitel Lubomír Štěpán. Ten v krátkém projevu uvedl: "Mrzí mne, co se děje v Praze i v jiných místech, kdy se památníky osvoboditelům strhávají... Děkuji všem, kteří položili své životy za to, abychom mohli žít, za naši svobodu." Marta Kolesová Svobodová přednesla báseň Marie Kratochvílové Čas šeříků.

Už před prvním májem 2020 se povolila trochu hygienická opatření proti koronaviru, proto jsme se rozhodly, že nás deset členek z Levicového klubu žen uvítá první den května na Lesním hřbitově v Malšovicích (v rouškách). Zároveň si připomeneme u hrobu rudoarmějců jejich oběti i oběti dalších civilistů a vojáků různých národností při osvobozování naší vlasti před 75 lety. Marta Kolesová Svobodová (na snímku) přednesla báseň První máj od Jiřího Knoppa. Tou jsme si připomněly oslavy Svátku práce. Položily jsme k památníku se čtyřmi hroby kytice šeříků a karafiátů a zapálily svíčky. Některé pamětnice si vybavily vlastní vzpomínky, ostatní vyprávění rodičů – nikdy nezapomeneme! Po dlouhé době osamělosti to pro ženy bylo jisté osvěžení.