Rozhovor Haló novin s Lubomírem Štěpánem, kandidátem KSČM do Senátu ve volebním obvodě č. 45 - Hradec Králové

- Na podzim se budete ucházet o křeslo senátora. Nejde o vaši první kandidaturu do horní parlamentní komory. Co vás přimělo opět kandidovat?
Kandidovat do Senátu budu podruhé. Poprvé to bylo před šesti lety. Původně jsem znovu kandidovat nechtěl, chtěl jsem kandidaturu přenechat někomu mladšímu, průbojnějšímu a perspektivnějšímu, ale mí přátelé a straničtí kolegové mě přemluvili a stranické orgány to potvrdily.

- Jste stavební projektant, třicet let zastupitel města Hradec Králové a osm let jste byl zastupitelem Královéhradeckého kraje. Jak hodláte své bohaté životní zkušenosti uplatnit?
Máte pravdu. V samosprávě mě již tak nic nepřekvapí. Myslím si, že do vrcholové politiky mají jít lidé se zkušenostmi ze samosprávy. Lidé, kteří znají potřeby obyvatel regionu, za který kandidují. Jen potom mohou tento region zastupovat a být pro něj prospěšní. Nechci vstupovat do vrcholové politiky pro své lepší finanční zajištění, ale proto, abych mohl pro svůj region, kde jsem se narodil a prožil skoro celý svůj život, a který mám tak rád, něco prospěšného udělat. A nejen pro svůj region, ale také pro celou republiku. Znám potřeby obyvatel Hradce Králové a jeho okolí. Jsem připraven pokusit se tyto potřeby řešit.

Aby Královéhradecký kraj prosperoval, rozvíjel se a rozkvétal, potřebuje šikovné, pracovité, vzdělané, chytré a spokojené obyvatele. K tomu potřebuje stabilní, kvalitní, dobře vybavenou a dostupnou síť škol a školských zařízení, odpovídající požadavkům zaměstnavatelů a možnostem a potřebám kraje a širokou nabídku různých aktivit sportovních, kulturních a společenských.
A jak na to?
• Zajistit stabilní, kvalitní a dostupnou síť škol • Umožnit školám držet krok s novými trendy a poznatky
• Zvyšovat prestiž a respekt pracovníků ve školství
• Dále podporovat a prohlubovat spolupráci a vazby zaměstnavatelů a středních škol
• Podporovat a rozšiřovat vzájemnou spolupráci škol středních, základních, ale i vysokých

Politika se dá chápat různě. Jako zdroj příjmů, jako prosazování osobních ambicí, nebo jako služba občanům, kterou si platíme automaticky všichni ze svých daní. Politiku dělají různí lidé a ti mají různé povahové rysy, životní zkušenosti a názory. Stejně jako v životě, tak i v politice, je nejdůležitější komunikace a hledání kompromisů. Málokdo si dovede představit, čím prochází nově zvolený zastupitel či zastupitelka, v čem všem se musí zorientovat a co nového se naučit. Pod „kraj“ patří například střední školy a učiliště, mnoho sociálních ústavů, zdravotní zařízení nebo třeba zoologická zahrada.

Co mě osobně štve nebo mě vadí na dnešní době, je to, jak se plýtvá s penězi. V době před krizí jsme měli nějaký rozpočet. Nebyl úplně vyrovnaný, ale můžeme si říci, nebyl špatný – i když mínus 40 miliard nebylo to nejlepší. Ale pak přišel virus a podle mě, jako kdyby řeklo kouzelné slovo "Sezame otevři se" a všichni si tzv. mohli vzít, co chtěli… Mínus 100 miliard, 250 miliard, ano boj s virem není levný, 400 miliard – no, není to už trošku moc? A teď nakonec deficit „úžasných“ 500 miliard korun, tak to neměla žádná vláda od počátku 90. let – a že jich tu bylo... Otázka tedy zní: máme na to? Různí analytici, různé názory, ale jedno mají společné – více méně označují tuhle dobu jako malá 90. léta, kdy každý, kdo měl tzv. dlouhé prsty a známé, si mohl sáhnout, trošku si vzít a „nahrabat si“.

Česká zahraniční politika je škodlivá a nejednotná!

Svévolná, až rituální a zbytečná návštěva předsedy Senátu PČR M. Vystrčila na Tchaj-wanu byla v rozporu s doporučeními prezidenta, vlády i ministra zahraničních věcí České republiky, ale také předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, které vláda za svoji činnost odpovídá. Neposloužila nikomu a ničemu, snad kromě sebeprezentace pana Vystrčila a jeho suity a těm, kteří ochotně nahradí české zboží na čínském trhu.