Politika se dá chápat různě. Jako zdroj příjmů, jako prosazování osobních ambicí, nebo jako služba občanům, kterou si platíme automaticky všichni ze svých daní. Politiku dělají různí lidé a ti mají různé povahové rysy, životní zkušenosti a názory. Stejně jako v životě, tak i v politice, je nejdůležitější komunikace a hledání kompromisů. Málokdo si dovede představit, čím prochází nově zvolený zastupitel či zastupitelka, v čem všem se musí zorientovat a co nového se naučit. Pod „kraj“ patří například střední školy a učiliště, mnoho sociálních ústavů, zdravotní zařízení nebo třeba zoologická zahrada.

Co mě osobně štve nebo mě vadí na dnešní době, je to, jak se plýtvá s penězi. V době před krizí jsme měli nějaký rozpočet. Nebyl úplně vyrovnaný, ale můžeme si říci, nebyl špatný – i když mínus 40 miliard nebylo to nejlepší. Ale pak přišel virus a podle mě, jako kdyby řeklo kouzelné slovo "Sezame otevři se" a všichni si tzv. mohli vzít, co chtěli… Mínus 100 miliard, 250 miliard, ano boj s virem není levný, 400 miliard – no, není to už trošku moc? A teď nakonec deficit „úžasných“ 500 miliard korun, tak to neměla žádná vláda od počátku 90. let – a že jich tu bylo... Otázka tedy zní: máme na to? Různí analytici, různé názory, ale jedno mají společné – více méně označují tuhle dobu jako malá 90. léta, kdy každý, kdo měl tzv. dlouhé prsty a známé, si mohl sáhnout, trošku si vzít a „nahrabat si“.

Česká zahraniční politika je škodlivá a nejednotná!

Svévolná, až rituální a zbytečná návštěva předsedy Senátu PČR M. Vystrčila na Tchaj-wanu byla v rozporu s doporučeními prezidenta, vlády i ministra zahraničních věcí České republiky, ale také předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, které vláda za svoji činnost odpovídá. Neposloužila nikomu a ničemu, snad kromě sebeprezentace pana Vystrčila a jeho suity a těm, kteří ochotně nahradí české zboží na čínském trhu.

Léto pomalu končí a s ním i letní tábory pro děti. Letos aktivita, jejíž realizace nebyla vůbec jednoduchá. Corona organizátorům (také k nim patřím) značně zkomplikovala život. Nejprve nebylo jasné, zda tábory letos vůbec bude možné spustit, pak informace, že pouze srpnové, potom radost z červencového uvolnění a do toho sedmistránkové nařízení různých opatření, při jejichž čtení se orosilo mnohé čelo.

Posledních více než 20 let naplňuje veškerý můj volný čas sport, konkrétně sportovní střelba. Jsem členem Sportovně střeleckého klubu (SSK) Třebeš Hradec Králové, kde působím jako dobrovolný trenér, především mládeže (v mládí jsem pracoval s dětmi jako pionýrský vedoucí a po 15leté přestávce jsem se na „stará kolena“ v roce 2000 k práci s mládeží vrátil), jsem funkcionář na klubové (jednatel) a krajské (místopředseda krajského sdružení ČSS) úrovni, rozhodčí.