Teprve po roce od začátku „vládnutí“ současného krajského vedení spatřila světlo světa nová zdravotnická koncepce z pera exministra zdravotnictví L. Hegera. Záměrem vládnoucí pravice je posílit pravomoci zdravotnického odboru, ale zároveň si ponechat KSČM dlouhodobě kritizované zbytečné a hlavně drahé luxusní holdingové služby.
Nejpalčivějším problémem zůstává nedostatek zdravotního personálu. Těžko může pomoci plánovaná dohoda s fakultní nemocnicí na společném systému vzdělávání mladých lékařů, aby neodcházeli z krajských nemocnic.

Stanovisko k aktuální mezinárodně – politické situaci
Vyjadřujeme vážné znepokojení nad zvyšováním napětí v mezinárodních vztazích. Lidé v Evropě žili 76 let v relativním míru a bezpečí. To samé si přejeme pro naše děti a vnuky, kteří ani nemají možnost mluvit s předky, jež hrůzy války prožili. Virtuální střílení a zabíjení na počítačích, v bezpečí domova, jenom umocňují pocity, že válka je hra. O roli médií a učebních osnov nemluvě. Nesedí také srovnání s návratem do období studené války, protože toto období přivedlo světové velmoci k politice uvolňování mezinárodního napětí. Byla podepsána celá řada mezinárodních smluv omezujících militarizaci Evropy a strategické výzbroje. To je dnes zapovězené.

Osmého května se vydala skupina 11 účastníků z Hradce Králové do Odolova nad Červeným Kostelcem k velkému památníku, aby uctili památku obětí rudoarmějců, partyzánů a dalších statečných občanů při osvobozování východních Čech. Je to největší památník v kraji posetém pomníčky a hroby obětí z posledních válečných dnů... O to je zmar života smutnější.
Květiny za OV KSČM položila Táňa Šormová, Záviš Jirásko a dále ženy z LKŽ.

Malé uvolnění vedlo členy a členky Levicového klubu žen a Česko-ruské společnosti k tomu, že na prvomájový den přišli ke hrobu rudoarmějců na Lesním hřbitově v Hradci Králové. Neformálně uctili recitací Marty Kolesové (98 let) nejen památku čtyř vojáků, ale i všech, kteří se májových dnů před 76 lety nedočkali. Zamýšleli se i s kandidátkou do PS Táňou Šormovou nad tím, zda i další generace si budou připomínat historický význam těchto dnů vítězství nad fašismem a zda to budou vůbec moci udělat.
O toto vítězství se s ohromnými materiálními ztrátami a ztrátami na lidských životech zasloužily národy slovanské (však měly podlehnout genocidě), zejména ty sdružené v Sovětském svazu (i národy neslovanské). 
Jestliže chceme o naši planetu pečovat a uchovat ji vhodnou pro život, musíme držet pospolu s národy slovanskými i jinými a jít cestou politických jednání. Bez válečných řešení.

ROZHOVOR s doc. Jaroslavem ŠTRAITEM

Blíží se sté výročí vzniku KSČ. Jednou z nejslavnějších period v existenci této strany byl boj proti fašismu. Dnes však můžeme číst mnohá zpochybňování role a postoje komunistů za války. Jste historik, co vy na to?
Začnu tím, že v říjnu 1937 bylo registrováno 52 760 členů KSČ. Konce války se nedožilo kolem 25 tisíc komunistů. Objektivní autoři i v polistopadových dobách ve velké většině tyto oběti nezpochybňují. Snad až na pár patolízalů nového režimu. Komunisté patřili od Španělska, prvních dnů po Mnichovu a březnové okupace vedle Obrany národa k statečnému a nejlépe organizovanému článku odboje a odpůrcům německého fašismu. I proto je najdeme mezi obránci Madridu, za dráty německých koncentračních táborů, na západních i východních frontách války, v partyzánských oddílech slovenských a moravských hor, továrnách, vozovnách… Vedli si vždy statečně.