Politika potřebuje ženy

Tatana lankasova wwJako sůl! V demokratické společnosti, i té, která se tak sama označuje (i když skutek trochu utek), tvoří ženy zhruba polovinu lidské populace. Ovšem jejich postavení i zastoupení ve veřejném životě a politice tomu neodpovídá. Tak vypadá v praxi příběh o rovných šancích.
Proč potřebuje politika ženy
Jsou tu pochopitelně přirozené rozdíly mezi muži a ženami. Ženy většinou mají méně fyzických sil, ale jsou pro změnu vytrvalejší, většinou mají schopnost využívat obě mozkové hemisféry (alegoricky řečeno centra rozumu a citu) současně.

Ženy jsou běžně zvyklé si osvojovat nové poznatky a učit se, jsou ale většinou citově labilnější než muži. Ovšem mnohem podstatnější jsou sociální rozdíly – žena je vždy chápána více jako matka a manželka, než jako kvalifikovaná odbornice. Přitom vzdělaných žen neustále přibývá.

Žijeme v pozdním patriarchátu, i když tento pojem neužíváme, přesto funguje. Býti ženou, znamená vzhlížet k „pánovi tvorstva – muži“, být vstřícná, poddajná, přizpůsobivá… Jako političky ve vrcholných pozicích nezřídka ženy buď rezignují na svoji ženskost (třeba paní Němcová), nebo naopak ženské zbraně zneužívají (třeba paní Nečasová by mohla vyprávět). Naštěstí i zde na úrovni parlamentu jsou ženy, které zvládají politické a odborné výzvy se vší ženskou elegancí. A není jich málo a nemají to jednoduché. Pokud je skutečné partnerství vzácné v životě, nejinak je tomu v politice.
Ženy ve volených funkcích
Je více než příznačné, že nejvíce žen ve volených funkcích nalezneme v obecních zastupitelstvech, a to především v obcích do 1000 obyvatel. Zatímco v roce 1994 kandidovalo v obcích zhruba 31 % žen, zvoleno jich bylo jen 17 %. V posledních obecních volbách kandidovalo 32 % a zvoleno bylo už 28 % ze všech kandidujících. Obecně platí, že čím větší je obec, tím méně žen je v zastupitelstvu. V malých obcích je na práci více vidět, proto zde získávají ženy více důvěry.
Podobné výsledky nalezneme i v krajských volbách. V roce 2000 kandidovalo přes 31 % a zvoleno bylo16 %. Loni pak z 31 % kandidujících bylo zvoleno přes 22 % žen ze všech kandidátů. Ještě zajímavější je situace v Poslanecké sněmovně PČR. V roce 1996 kandidovalo 20 % žen, zvoleno bylo jen 15 %. V roce 2017 pak 28 % a zvoleno bylo 22 %. Můžeme tedy konstatovat, že počet žen ve volených funkcích pomalu stoupá, ale také to, že stoupá příliš pomalu. Návrhy na zavedení povinných či doporučených kvót pro zastoupení žen na kandidátkách volebních stran nezískávají podporu a osobně se ani nedivím.
Poněkud nerovné šance
Teoreticky by měly být šance na aktivní zapojení do politiky mužů a žen rovné. Nejsou. Žena musí být pohledná, vkusně oblečená, přívětivá, vzdělaná, pracovitá… Zatímco u mužů neřeší veřejnost jejich výběr kravaty či barvu obleku, velikost pleše a už vůbec ne jejich odbornou erudici, zdvořilost a sexuální přitažlivost, u žen tak činí nejen veřejnost, ale i páni kolegové. Pominu pak i to, že doma musí být uklizeno, děti spokojené, ukázněné a lednička plná.

Čím jsou ženy v politice cenné a mělo by jich být víc?
Žena potřebuje vidět hmatatelný výsledek své práce, nestačí jí jen postavení.

Proto pořád platí: Chcete změny? Volte ženy!

Taťána LANKAŠOVÁ,
předsedkyně OV KSČM Hradec Králové

IN: Krajánek 3/2021
skola2 297 x